Podporujeme české beachvolejbalistky

Jak často musí trénovat vrcholoví beachvolejbalisté? Jak se hledá ideální spoluhráč a dá se vůbec v Česku beachvolejbalem uživit? Nejen o sportu jsme se bavili s brněnskými sokolkami Danielou Mokrou a Miroslavou Dunárovou. 

Olympijské hry skončily teprve předevčírem, přesto se mnozí sportovci opět vydávají na cestu, aby změřili své síly na dalších světových soutěžích. Jednou z těchto událostí je Mistrovství Evropy v beachvolejbale, které se koná v Nizozemsku a začíná právě dnes. Na startovní listině nechybí, kromě několika medailových olympijských týmů, ani brněnské sokolky Daniela Mokrá a Miroslava Dunárová, které na loňském klání ve Vídni vybojovaly fantastické 9. místo, a staly se tak nejlépe umístěným českým párem turnaje.

S Dančou a Mirkou jsme se seznámili před dvěma lety, kdy u nás Danča absolvovala praxi během studia na vysoké škole. Od té doby jsme v kontaktu a holky s radostí pravidelně podporujeme našimi čokoládovými výrobky. Kvalitní čokoláda totiž není jen pochoutka, ale díky obsahu cenných vitamínů, minerálů a antioxidantů je také skvělou superpotravinou. Pomáhá zlepšovat regeneraci svalů, dodává energii a díky obsaženým flavonoidům může také přispívat ke zlepšení krevního oběhu, což je pro sportovce klíčové. 

Jdeme si vlastní cestou z vlastních prostředků 

Jak jste se k beachvolejbalu dostaly? 
Mirka: Dříve jsem dělala krasobruslení, ale bývala jsem z toho hodně nemocná. Rodiče proto zvažovali, jestli bych raději neměla dělat nějaký sport venku. Abych pořád nebyla zavřená v zimě. Šla jsem na jeden trénink na beach a chytlo mě to takovým způsobem, že jsem tady do dneška. 

Danča: Já si ale pamatuju, že Mirka chtěla původně hrát vybíjenou. 

Mirka: Jo vlastně. Já jsem chtěla hrát něco s míčem a ta vybíjená mi šla. Tenkrát ji ale nebylo možné hrát závodně.

Danča: U nás je to taková rodinná tradice. Volejbal hráli rodiče i můj starší brácha a já jsem vždycky chtěla být jako on. Sledovala jsem ho, jak si pinká a chtěla to zkusit taky. Začala jsem hrát na šestkách v hale a pak jsem se postupně dopracovala na slunce a písek. 

Jak dlouho ho hrajete profesionálně?
Danča: Já bych spíš řekla, že se mu věnujeme vrcholově. Profesionál je totiž zpravidla ten, kdo se sportem živí a živit se v Česku beachvolejbalem je velmi těžké. Obzvlášť, pokud člověk nemá podporu svazu. Tu jsme nikdy neměly, i když výsledky na to byly. 

Mirka: Ani jedné u jedné z nás okolnosti nenahrávaly tomu, abychom šly do reprezentace, takže si jdeme vlastní cestou z vlastních prostředků. 

To musí být náročné.
Mirka: Má to své výhody i nevýhody. Dřív jsme to vnímaly dost negativně a měly jsme pocit, že o něco přicházíme. Teď si ale myslím, že nám to dalo hodně zkušeností. Rozhodně bych neřekla, že kvůli tomu nedokážeme konkurovat týmům, které podporu z federace mají. Je pro to ale potřeba mít hodně silnou vnitřní motivaci. U nás na Sokolu máme každopádně perfektní podmínky a jsem za to moc vděčné. 

Čemu se tedy ještě, kromě beachvolejbalu, věnujete? Obě jste minulý rok dokončily vysokou školu, zůstaly jste u svých oborů? 
Mirka: Já ano a učím na základní škole. Zároveň se už delší dobu věnuji kondičnímu trenérství a aktuálně připravuji deset sportovců na sezónu. Vyhovuje mi to tak. Je to fajn kontrast.

Danča: Já jsem se po ukončení studia bezpečnosti potravin rozhodla obor změnit a momentálně pracuji v oblasti využití zdrojů. Jsme v podstatě popeláři. K tomu si dodělávám druhou vysokou školu zaměřenou právě na odpady.

Být popelářem, to byl pro mnohé dětský sen. 
Danča: No, na stupačce mě ještě nepovozili, na to nemám kvalifikaci. (smích)

Jak dlouho spolu hrajete? Prý jste se daly dokupy ve sprše. Je to pravda?
Danča: To je pravda. Teď je to pátá sezóna. Mně se tehdy zranila spoluhráčka a musela jsem hrát s jinou. Na závodech jsme prohrály, stejně jako Mirka se svou spoluhráčkou. Ve sprše jsme si pak spolu v naštvané náladě notovaly a v podstatě bylo hotovo. Od té doby to spolu táhneme. 

Na to, že jste na sebe víceméně zbyly, vám to dost klape. Čím myslíte, že to je?
Mirka: Osobnostně jsme hodně odlišné. Já jsem dost cholerická, energická a výbušná. Danuš je v našem týmu naopak ten klidný element. Za mě je to ideální spojení. Protiklady se přitahují. 

Danča. Souhlasím a určitě je to i tím, že to máme podobně nastavené a chceme tomu dávat maximum. Trávíme spolu hodně času, a tak k sobě musíme být hodně tolerantní. Musíme se vzájemně snášet, i když je jedna naštvaná, unavená nebo hladová. Je to vlastně jako v normálním vztahu.

Co považujete za svůj největší společný sportovní úspěch? Je to skvělé umístění z loňského mistrovství Evropy ve Vídni?
Mirka: Stoprocentně je to loňské dělené 9. místo na mistrovství Evropy. Bylo to pro nás obrovské zadostiučinění, protože jsme tam z českých týmů skončily nejlépe. Stály jsme vedle týmů, které měly medaili z olympiády a zvládly jsme jim konkurovat. Byla to pohádka. 

Letos jste se na ME probojovaly znovu a cíl je určitě jasný. Co vás ale čeká potom? 
Danča: Priorita je teď samozřejmě minimálně zopakovat loňský výsledek. Bude to ale velmi těžké. Na konci léta nás potom čeká Mistrovství republiky, kde budeme chtít podat také co nejlepší výkon.

Jaká je vaše tréninková rutina?
Mirka: Je to vždy stejné. Rozcvička, mobilita, expandér, rozházení, rozpinkání a pak většinou pilujeme herní činnosti jednotlivce a trénujeme především to, co nám dělalo na turnajích problém. Zároveň máme silovou přípravu v posilovně. Tělo dostává v průběhu sezony celkem zabrat. Volejbal je jednostranný sport a zápasů je hodně, takže je potřeba to trochu kompenzovat. To je taky hodně důležitá součást. A nesmím zapomenout na fyzioterapii

A trénujete jak často?
Danča: To záleží především na fázi sezóny, ale víceméně je to každý den. Ne každý trénink máme společný, já teď kvůli práci zvládám pouze jeden denně.

Mirka: Já trénuju většinou dvakrát denně. Jsem menší než Danča a tak musím tréninkem v posilovně trávit více času, protože nemám přirozeně takovou sílu na výskoky. Tím, že je Danča vysoká a má dlouhé končetiny, tak prostě lítá. Já toho musím natrénovat víc.

Danča: No a to jsem ještě jedna z těch menších hráček. Některé mají klidně o 10-15 cm více.

Jak dlouhá je závodní sezóna?
Danča: Turnaje jsou v průběhu celého roku a záleží, jak si to jednotlivé týmy naplánují. Zvolí si, kam mohou, nebo chtějí jet. Odvíjí se to od bodů, financí a preferencí. Sezóna v Česku je ale hlavně v letních měsících, dokud je venku hezky. V poslední době se rozšiřují turnaje na písku v hale, což je fajn, my se ale naši sezónu snažíme držet zhruba od května do listopadu a zbytek roku trénujeme a odlaďujeme nedostatky. 

Řešíte nějak stravu?
Danča: Díky tomu, že jsem tento obor studovala a Miruš k tomu má jakožto trenérka blízko, máme celkem dobré povědomí o tom, co naše tělo potřebuje a často o tom diskutujeme. Já si každý den vařím sama, což je teda dost náročné, ale přesně vím, co jím. Mirka má zařízené krabičky, takže to každá řešíme jinak, ale v zásadě obě víme, co je pro nás nejlepší a snažíme se vše potřebné přijímat v běžné stravě.

Využíváte nějaké suplementy?
Mirka: Dřív jsem jich brala dost, třeba i BCAA nebo protein, ale dospěla jsem k názoru, že to není pravidelně potřeba a že méně je více. Teď už zařazuji pouze probiotika, magnesium a vitamíny na podporu imunity. Občas také guaranu. Ale samozřejmě, v té silovější části tréninku, když svaly potřebují více bílkovin, aby se dobře resyntetizovaly, nemusí být například protein na škodu.

Danča: Mám na to podobný názor. Osobně pravidelně zařazuji pouze kolagen, spíše preventivně, protože mě bolívají kolena. V sezóně přidávám ještě hořčík. A protože se beach hraje často v hodně teplém počasí, není špatné doplňovat také ionty. 

Co vás napadne jako první, když se řekne čokoláda?
Mirka: Kokosový krém, to je moje guilty pleasure.

Danča: Mě jako první napadne poučka, že čokoláda se má cumlat a ne kousat. Tuhle osvětu se snažíme šířit dál. Někteří kamarádi už se chytají.

Má pro vás konzumace čokoláda při sportu nebo při regeneraci nějaké benefity?
Mirka: Já si ráda dávám zhruba půl hodiny před tréninkem espresso a za tu dobu, co spolu spolupracujeme, tak jsem vypozorovala, že čokoláda mi ten kofeinový shot nahrazuje. Cítím se nabuzenější. Takže za mě je to skvělý stimulant.

Danča: Já jsem zrovna jedna z těch, kterým káva před sportem nevyhovuje. Cítím po ní překyselení a to mi čokoláda nezpůsobuje. Je to pro nás také skvělé povzbuzení třeba po cestě na turnaje, kdy trávíme v autě hodně času.

Který z našich čokoládových výrobků máte nejraději?
Mirka: Já miluju Elixír. A již zmiňovaný Kokosový krém. K tomu mám dnes i sladěné nehty (Mirka má na nehtech světle modrý lak). Po cestě na turnaj si ráda dávám 70% Ekvádor, ten mě vždycky dobře nakopne.

Danča: Naše společná favoritka je Uganda a já mám ještě hodně ráda kombinaci sladkého a slaného, takže si ráda dám i Chleba.

Holkám držíme pěsti, aby na mistrovství dopadly co nejlépe a moc se těšíme na další spolupráci!

@miroslavadunarova
@daniela_resova
@beachklub_sokol_brno