O Dětském domově Dagmar s Danielem Kusým

V dětském domově život nezačíná, ani nekončí. Snažíme se zde děti připravit na vše, co je v budoucnu čeká. Nejsou to žádní indiáni z Větrova, jen pro ně není bezstarostné dětství samozřejmostí. Říká Daniel Kusý, ředitel Dětského domova Dagmar v Brně. 

Již podruhé jsme spojili síly s dětmi z Dětského domova Dagmar, které pro naši speciální edici čokolád ke Dni dětí vytvořily unikátní obaly. Tabulky z našeho e-shopu zmizely bleskovou rychlostí a veškerý výtěžek z jejich prodeje putuje právě do Dagmar. Díky vám, našim úžasným zákazníkům, jsme letos mohli dětem přispět krásnou částkou 32.200 Kč. 

Jak moc je pro dětský domov taková podpora důležitá? Proč nejčastěji nemohou děti vyrůstat ve své biologické rodině a jaká je skutečná úloha náhradní péče? Ptali jsme se ředitele Dětského domova Dagmar v brněnských Žabovřeskách, Daniela Kusého, který se s námi ohlédl i za jeho samotným vznikem. Málokdo by totiž tušil, že je s ním spjata vánoční tradice, kterou ctíme dodnes.

Opuštěná holčička a vánoční zázrak

Příběh Dětského domova Dagmar se začal psát 22. prosince 1919 a jeho klíčovou postavou byl český spisovatel a novinář, autor knihy o Lišce Bystroušce, Rudolf Těsnohlídek. Toho dne vyrazil společně s výtvarníkem Františkem Koudelkou a úředníkem Josefem Tesařem pro vánoční stromeček do bílovických lesů nedaleko Brna. Během procházky zasněženou krajinou našla trojice přátel opuštěnou promrzlou holčičku, která by bez jejich pomoci nepřežila. Tehdy sedmnáctiměsíční Lidušku tam odložila její matka, která se o ni v důsledku tíživé finanční situaci nedokázala postarat.

Tato událost, jež v poválečné době bohužel nebyla ničím výjimečným, Těsnohlídka hluboce zasáhla a přivedla ho na myšlenku založení domova, ve kterém by děti bez rodiny našly útočiště. Velkou část potřebných finančních prostředků pro jeho realizaci se podařilo vybrat ve veřejných sbírkách. Tou nejvýznamnějších byla sbírka při rozsvícení vánočního stromu republiky, události, kterou inicioval sám Těsnohlídek. Tato tradice, započatá 13. prosince 1924 v Brně na náměstí Svobody, se stala každoročním symbolem naděje a solidarity. Díky štědré podpoře veřejnosti mohla stavba domova v roce 1928 začít. Slavnostního otevření o rok později se však Těsnohlídek nedožil.

Domov dostal jméno po dánské královně Dagmar, dceři českého krále Přemysla Otakara I.,známé pro svou lidumilnost a péči o druhé. Za nedlouho oslaví 100. výročí, přesto jeho účel zůstává neměnný. Do dnešních dnů jím prošlo více než 600 dětí. 

Liduška našla zázemí u pěstounů, manželů Polákových z Brna. Dožila se 78 let. Architektonický návrh domova vypracoval, tehdy již světoznámý, architekt Bohuslav Fuchs, a to bez nároku na honorář.

Tričko se obnosí, kazeťák se rozbije, ale zážitky zůstávají. Ty vám nikdo nevezme.

Danieli, ředitelem jste v domově už 12 let. Předtím jste zde 7 let pracoval jako vychovatel. Určitě jste za tu dobu nasbíral spoustu postřehů, co by se dalo zlepšit. Podařilo se vám něco z toho implementovat?
Něco zlepšovat je potřeba neustále. Styl výchovy, prostředí dětského domova, práce se zaměstnanci. Samozřejmě většina podřízených si myslí, že by vedení mohlo dělat něco lépe. Ne vždy se dá ale vše realizovat. Jednou z věcí, kterou jsem ale opravdu změnit chtěl a která se daří, je co nejvíce připodobnit život v dětském domově životu v rodině. Jako např. systém stravování. Původně jsme měli centrální jídelnu, kam děti chodily jíst hromadně. Dnes se stravují přímo v rodinných skupinách. Nebo volnočasové aktivity, kterých se účastní jen děti z jedné skupiny spolu se svými “kmenovými” vychovateli. 

Původně žily děti v dětských domovech dohromady ve velkých skupinách. Dnes už to tak není. Zmínil jste rodinné skupiny. Můžete přiblížit, co to znamená?
Dětský domov Dagmar, stejně jako všechny dětské domovy v České republice, je domov rodinného typu. To znamená, že je jeho prostředí uzpůsobeno tak, aby evokovalo rodinné zázemí. Děti zde bydlí ve skupinách, takzvaných rodinkách. U nás máme skupinky tři, přičemž každá z nich obývá jedno patro domova. Součástí jejich bytu je obývák s kuchyní, sociální zařízení a pokoje pro děti. Máme zde také dva startovní byty, v nichž se starší děti připravují na samostatný život mimo domov. 

Je úlohou náhradní péče “pouze” poskytnou bezpečné útočiště nebo je i to výchova? 
Dětem je nařízena “ústavní výchova”, tudíž o výchovu jde především. Také zde probíhá i vzdělávání, neboť jsou zde i děti se speciálními vzdělávacími potřebami. To je celodenní práce, nikoli jen doba strávená ve škole.

Jaká je kapacita domova?
Celková kapacita domova je 25 osob, ačkoliv jedna skupina může mít maximálně 8 dětí. Kapacitní limit pro skupinky se totiž týká pouze dětí do věku 18 let. Můžeme tak zde mít jednoho mladého člověka navíc, který je již plnoletý, ale stále studuje a domov s ním má uzavřenou smlouvu o dlouhodobém pobytu. Není tedy pravda, že děti musejí v 18 letech domov opustit. Pokud studují, mohou u nás zůstat až do 26 let. Odejít mohou kdykoliv, nebo pokud opakovaně přestanou dodržovat pravidla.

Kolik je při takové kapacitě potřeba zaměstnanců?
Nyní jich je 18. Máme tři výchovné skupiny a každá z nich potřebuje 2 vychovatele, kteří se střídají. Dále máme 4 noční vychovatele, dva kuchaře, paní švadlenu, pradlenu a uklízečku v jedné osobě. Pana údržbáře a řidiče, také v jedné osobě. Dále je zde paní vedoucí vychovatelka, paní hospodářka, pan psycholog a já. Někomu se to může zdát moc, ale nezapomínejme, že jsme v provozu 24 hodin denně po celý rok.

Většina vašich dětí má svou biologickou rodinu. Jaké jsou nejčastější důvody, proč v nich nemohou vyrůstat?
Děti jsou do dětského domova vždy umisťovány na základě rozhodnutí soudu a rád bych upozornil, že se jedná pouze o děti bez závažných poruch chování. Ty důvody jsou nejčastěji sociálního charakteru. Rozpad rodiny, špatná finanční situace. Rodiče se o děti nedokáží, nemohou nebo bohužel nechtějí postarat.

Jak často se stává, že se děti do své biologické rodiny vrátí?
Řekl bych, že je to tak v 50 % případů. Smutných pravidlem je, že mladší děti, zejména předškolního věku, pokud se pro ně nenajde vhodná pěstounská rodina, u nás často zůstávají až do svých 18 let. Děti, které přicházejí později, třeba ve 12, v 16 letech, se do svých rodin zpravidla vrací. Samozřejmě po vyřešení situace, kvůli které se do domova dostaly. 

Máte informace o tom, jak se dětem daří po tom, co domov opustí? 
S velkou částí dětí nějaký kontakt udržujeme. Především přes sociální sítě. Mám samozřejmě radost, když se zastaví a podělí se o to, jak se mají.

To, že se dítě vrátí ke své biologické rodině, nebo se pro něj najde vhodná pěstounská péče, je samozřejmě skvělé. Jak to ale zvládají děti, které v domově zůstávají? 
Tohle je hodně citlivá otázka. Je to dost individuální a samozřejmě záleží na tom, jak moc silný vztah se svou biologickou rodinou mají. Nejsložitější je to obvykle po příchodu do DD. Pokud máte na mysli to, jak zvládají odchod svých kamarádů, tak  dětí je tady hodně a jak se říká, čas vše zahojí. S nějakou extrémně intenzivní reakcí jsem ale osobně nesetkal. Řekl bych, že to vlastně více prožívají vychovatelé.

Souhlasíte s názorem, že je pro děti vždy lepší, aby se pro ně hledala pěstounská péče? 
Ne, vždy určitě ne. U dětí do 7 ano, do 10 spíše ano. Je to hodně individuální, není pro každého. Např. děti s poruchami chování se často z pěstounských rodin vracejí zpět do ústavní péče. Pěstounská péče není horší, nebo lepší. Je jiná. Je zde samozřejmě větší prostor pro individuální práci. Proto já osobně nevidím velký smysl ve velkých pěstounských rodinách.

Pracujete přímo také s rodinami dětí? 
Ano. Ať už sami, nebo ve spolupráci s OSPOD. Chceme, aby rodiče byli stále součástí života dětí a pokud to okolnosti dovolí, aby se děti vrátily domů.

Co nejdůležitějšího by si podle vás děti měly z pobytu v dětském domově odnést? 
Jistotu, že dostanou vše, co potřebují. Kromě rodičovské lásky. Tu musí poskytnout rodiče.

Co ve své práci považujete za největší výzvu? 
Výzev je několik. Za mě je to určitě to, přizpůsobit chod domova a péči o děti tak, aby co nejméně myslely na to, že nejsou ve své rodině. Aby jim čas zde strávený připomínal spíše pobyt u širší rodiny. 

Co vám dělá naopak největší radost?
Mám radost, když se děti zastaví a já vím, že se jim daří. To už jsem zmiňoval. Radost mi také dělá, když děti přijdou po nějaké akci a řeknou, že to bylo super a bavilo je to. Samozřejmě mám obrovskou radost, když se podaří děti vrátit do jejich rodiny. No a radost mám také ve chvílích, kdy přijdou pozitivní reakce od vychovatelů.

Přál byste si vidět nějaké změny v aktuálním systému náhradní péče, nebo je podle vás nastaven funkčně? 
To by bylo na dlouhou debatu. Systém je na hraně funkčnosti. Takže nejde o to, zda bych si změny přál, ty jsou nutné. Už jen to, že systém náhradní péče je rozprostřen mezi 3 ministerstva nedává smysl. Je to mnohdy neucelené, zmatečné. Mimochodem zákon o ústavní výchově má 22 let a kromě drobných úprav k žádným zásadním změnám nedošlo. Již nereflektuje aktuální situaci. 

Jak je to s financováním domova? 
Jsme příspěvková organizace a naším zřizovatelem je Jihomoravský kraj. Fungujeme tedy na základě rozpočtu, který je dostačující na to, abychom dětem dokázali zajistit vše potřebné. Ne však na takové úrovni, aby byly konkurenceschopné mezi svými vrstevníky. Abychom jim mohli dopřát kroužky, tábory apod., jsme tak odkázáni na sponzory, kteří nám pomáhají nejen finančně, ale také materiálně. Nejraději jsem, když se jedná o spolupráci, kdy děti něco vytváří a jsou za to oceněny, nebo když dostanou zážitek, třeba ve formě parádního výletu. Tričko se obnosí, kazeťák se rozbije, ale zážitky zůstávají. Ty vám nikdo nevezme.

Už druhým rokem děti namalovaly speciální obaly pro naši edici čokolád ke Dni dětí. 100 % z ceny prodaných tabulek míří k vám do domova. Jak letos peníze využijete?
50 % z celkové částky dostanou děti, které se na malování podílely. Bude to součást jejich kapesného. Zbytek částky dostane rodinná skupina. Ta peníze použije na uhrazení nákladů v adaptačním týdnu, který děláme každý rok na konci srpna. 



Od roku 2018 jste každé léto pořádali Dagmar music fest, benefiční hudební festival, jehož hlavním cílem bylo shromáždit prostředky na podporu volnočasových a poznávacích aktivit. Covid tuto tradici bohužel v roce 2020 přerušil. Chystáte se festival obnovit?
DMF (Dagmar music fest) zatím stále spí. Bohužel nedokážu říct, zda se z nucené hibernace v dohledné době probere. S bývalým dramaturgem Tomem Kelarem, který je aktuálně programový ředitel brněnského festivalu Pop Messe, občas probíráme možnosti, jak dál. No, uvidíme.

V roce 2028 oslaví domov sté výročí od založení. Máte v souvislosti s tím nějaké plány? 
Určitě ano. Například bychom domov rádi rozšířili o polytechnickou nebo návštěvní místnost. A taky to pořádně oslavíme. Určitě dostanete pozvánku!

A jedna záludná otázka na závěr. Máte raději kávu nebo čokoládu?
Čokoláda s příchutí kávy je úplně nejlepší.

Souhlasíme a ještě jednou všem, kteří si čokoládu ke Dni dětí zakoupili, moc děkujeme. 


Jak můžete podpořit DD Dagmar?

Transparentní účet: 2801347310 / 2010
Seznam potřebných materiálních darů: http://dddagmar.cz/pomoc.html
Máte možnost dětem zprostředkovat zážitkovou nebo vzdělávací akci? Ozvat se můžete na: info@dddagmar.cz