Tradice nejsou skanzenem minulosti. Ožívají tam, kde se najde chuť je přijmout a dát jim nový význam. Jedním z jejich nejviditelnějších symbolů je kroj – slavnostní oděv, ale také hlas generací, který nám připomíná, odkud jsme a co nás formuje hlouběji, než se může zdát. V Medlánkách se tento hlas po víc než sto letech znovu rozeznívá.
V době, kdy máme svět doslova na dosah ruky, snadno zapomínáme, jak výjimečné věci máme doma. Právě proto se s naší první plněnou čokoládou vracíme k chutím, které provázejí českou kuchyni už po staletí a se kterými vyrůstaly celé generace. Šťavnaté višně, křupavé vlašské ořechy, mák a přepuštěné máslo. To jsou tradiční české suroviny, které voněly už v koláčích našich babiček a kterými jsme naplnili naši Staročeskou čokoládu.
K tradici se ale hlásí nejen chutí. Obal inspirovaný folklorními vzory barevně odkazuje na dva z nedávno obnovených krojů brněnských Medlánek. O tom, jaký význam mají kroje dnes, z čeho se skládají a jak se rekonstruují, jsme si povídali s Nikol a Karolínou, stárkami z medlánecké chasy.
Dřív běžná věc, dnes vzácnost
Lidový kroj býval po staletí každodenním oděvem venkovského obyvatelstva, který odrážel praktické potřeby, ale také sociální postavení nebo regionální příslušnost. S nástupem industrializace a rozvojem měst v 19. století ho ale postupně vytlačovala konfekční móda a z běžného života se začal vytrácet.¹
Od zapomnění k obnově
Na Brněnsku se kroje přestaly nosit už před první světovou válkou. Po druhé světové válce – a zejména ve druhé polovině 20. století, s rostoucím zájmem o lidové tradice a vznikem folklorních souborů – se ale znovu začaly objevovat při slavnostních příležitostech. Na mnoha místech se však původní podoba kroje nedochovala, a tak se sahalo po oděvech z jiných regionů – nejčastěji po výrazném, dobře dostupném kyjovském kroji.
Osud hromadného odkládání původních krojů neminul ani brněnskou městskou část Medlánky. I zdejší chasa proto řadu desetiletí oblékala na slavnosti jednotný kyjovský kroj. „Ty jsme si museli půjčovat z půjčoven,“ vysvětluje Karolína. „Na Brněnsku jich je několik a je třeba si v nich kroje rezervovat i tři čtvrtě roku dopředu, protože na mnoha místech se hody konají ve stejném termínu,“ dodává.
Kroj není uniformní záležitost
Kromě organizační a finanční náročnosti s sebou půjčování přinášelo také ztrátu různorodosti, která byla pro původní kroje typická. „Dřív kroje nebyly tak uniformní jako dnes třeba ty kyjovské, které jsou až na pár detailů víceméně stejné. Šlo hlavně o to ukázat, co si člověk může dovolit – kolik má peněz,“ upozorňuje Karolína.
Kroj tak o svém nositeli prozrazoval mnohé – jaké je jeho postavení, odkud pochází nebo jaký je jeho rodinný stav. Svobodné dívky nosily jiné kroje než vdané ženy, lišil se ale také kroj pracovní od svátečního. „Například současný kyjovský kroj je sváteční až obřadní podoba. Všední kroje byly mnohem jednodušší – méně naškrobené a celkově byly příjemnější na nošení. Lidé v nich chodili na pole a kopali brambory,“ dodává Karolína.
Právě touha navázat na původní rozmanitost a vrátit Medlánkám jejich vlastní kroj vedla k myšlence jeho obnovy. S tou se začalo v roce 2023, kdy byly na objednávku městské části Brno-Medlánky ušity první tři páry. O rok později se Medlánky spolu s dalšími sedmi brněnskými městskými částmi zapojily do soutěže Dáme na vás, která je součástí participativního rozpočtu města Brna. Jejich návrh Obnova tradic Brněnska získal podporu veřejnosti a díky tomu i finanční prostředky na pořízení několika dalších nových krojů.
Jak zrekonstruovat kroj, který se nedochoval?
Poslední fotografie zobrazující medlánecký kroj pochází přibližně z roku 1913, další přímé podklady se nedochovaly. Jeho podobu se však podařilo zrekonstruovat díky archivním materiálům, pamětím a také dochovaným znakům typickým pro celé Brněnsko.
„Klíčovou roli v pátrání po původním vzhledu kroje sehrála moje sestra Denisa, která spolupracovala s odborníky z Etnografického ústavu Moravského zemského muzea,“ vysvětluje Nikol. Dodává, že zásadní byla také práce švadleny paní Petráskové, jež se specializuje na lidový oděv. Pomáhala s výběrem látek a konzultovala detaily tak, aby výsledek odpovídal historickým reáliím i osobním představám nositelek. Každý kroj tak do jisté míry odráží nejen určitou společenskou vrstvu, ale i osobnost a vkus konkrétní ženy – tak, jak tomu bylo i dříve.
„Tady v Mydlanech, to sme bele dvě kola děvčat. Mělě sme sokně naškrobený, bílý a vrchní glotko nebo štofko. Nosile he hodvábnó, plyšovó, jak kerá měla peněz. Kordulko s portama, samý penízke, zástiro a na hlavách vídeňáke. A to není selka, kerá nemá černý střevíce, to nepasoje k selskýmo! Také sametový střevice bele“.²
V čem se liší medlánecký od kyjovského?
„Především časovou rovinou,“ říká Karolína. „Kyjovské kroje prošly ve 21. století procesem zkracování a určité formalizace, takže jejich současná podoba je stále živá a vyvíjí se. Naše obnovené kroje naopak reflektují stav zhruba kolem roku 1850. Jsou tedy historické – sukně jsou delší a celkově působí více městsky. Společné však mají to, že se jedná o slavnostní podobu.“
Z jakých částí se skládá?
Spodničky, sukně a fěrtoch
Základem medláneckého kroje jsou tři naškrobené spodničky vázané do pasu postupně od nejkratší po nejdelší. Na nich pak každá stárka obléká jinou sukni – právě v tom se medlánecké kroje odlišují. „Každá máme jinou látku. Moje sestra má taftovou sukni, která při otáčení mění barvu. Já mám sukni z mušelínu a Karolínina sukně je z látky z Vídně, která je rekonstrukcí původního vzoru z 19. století,“ popisuje Nikol.
Na sukně se váže zástěra neboli fěrtoch. Ta může být bílá i barevná. Nikol i Karolína mají zástěru vyrobenou z taftu.
Rukávce, kordula a květina
Základem horní části kroje jsou rukávce – košile s naškrobenými rukávy a límečkem zvaným krejzlík, kterou doplňují různě barevné stužky. Na košili oblékají stárky nejhonosnější a nejdražší část kroje - kordulu. Ta je zdobená barevnými krajkami a prýmky. Výraznou součástí kroje Nikol i Karolíny je skládaná fialová stužka. „Tato barva bývala na Brněnsku velmi oblíbenou,“ popisují. Vzhled kordul se přizpůsobuje osobnímu vkusu, ale také vzhledu. Měl by ladit s barvou očí i tónem pleti. Do výstřihu se tradičně vkládají květiny, nejčastěji růže nebo muškáty. 
Krojová pravidla
Platí pravidlo, že tmavá kordula se kombinuje se světlou sukní a naopak,“ upozorňuje Nikol. „Platí také obecné zásady krojové čistoty, tedy že se nenosí prstýnky, velké náušnice ani nápadné líčení či nalakované nehty. Kroj sám o sobě je krásný a měl by se nechat vyniknout,“ dodává Karolína. Posledním výrazným prvkem kroje je proto pouze turecký šátek, tzv. turečák uvázaný na řečkovický způsob, který byl, jak říká Karolína, módní ikonou jižní Moravy.
Kroje doplňují šněrovací boty na podpatku z kombinace semiše a kůže. Říká se jim sametky a každý pár je šitý na míru konkrétní stárce. „Podpatky jsou složené z kožených plátů – to je dnes už téměř nevídané a velmi časově náročné,“ říká Nikol. Boty vznikaly podle repliky historického vzoru zapůjčeného z muzea. „Máme moc šikovného ševce – pana Babora z Komína,“ doplňuje Karolína.
A co pánové?
Podoba pánského kroje je poněkud v mlze. Pánské kroje se totiž začaly odkládat výrazně dříve a dochovalo se o nich jen málo zmínek. I přesto se lze při rekonstrukci opřít o znaky typické pro celé Brněnsko. Pásnký kroj se proto skládá z jednoduché tmavé vesty s charakteristickými kapsami a knoflíky a černé vázanky zvané flór.
Vlastní kroj? Zatím výjimka
Navzdory podpoře městské části i participativnímu rozpočtu si musí většina medlánecké chasy kroje stále půjčovat. Její řady totiž čítá osm kolon, tedy šedesát čtyři osob. Vybavit každého vlastním krojem bude proto ještě dlouhý a nákladný proces. „Jedna kordula zabere švadleně i několik desítek hodin práce. Jeden kroj se šije zhruba měsíc,“ přibližuje Nikol.
Kam se dnes obléká?
Kroje se dnes oblékají především při slavnostních příležitostech – nejčastěji na hody, svatby, mše nebo folklorní vystoupení. V Medlánkách se hody konají každý rok v září a jejich oficiální program trvá od pátku do neděle. Členové chasy ale začínají s přípravami měsíce předtím a obvykle si týden před hody část z nich bere dovolenou.
Součástí hodů jsou tradice jako stavění máje, zvaní místních, průvod, tance i předávání hodového práva. Novinkou spojenou s obnovenými kroji je zařazení brněnského tance Kuničke z Líšně, ve kterém stárky a stárci napodobují pohyby koní.
Tradice žijí
Rostoucí zájem o tradice a folklor dokládá účast na hodech. Na ty v Medlánkách zavítají každoročně tisíce lidí a zejména díky hojnému zastoupení dětí se průvodu účastní až 150 krojovaných.
Pro mnohé z nich ale kroj není jen součástí slavnosti, ale i hluboce osobní záležitostí. Pro Karolínu je kroj něco víc než slavnostní oděv: „Je to už moje součást. Když jsem v kroji, mám pocit, že mě to trochu promění. Inspirovalo mě to také ke studiu etnologie.“ Nikol to cítí podobně: „Pro mě je to navracení sama k sobě a k tomu, co mám ráda. Těžko se to dává do slov. Vrostla jsem v tom a je to mou součástí.“
Kroj tak není jen ozvěnou minulosti. Je živým důkazem toho, že to nejdůležitější si neseme v sobě. A když ho znovu oblékáme, dáváme tradici nový dech. Aby mohla zůstat živá, potřebuje lidi, kteří mají odvahu z ní znovu udělat součást přítomnosti.
¹ Více informací o historii a účelu krojů viz HAMPTON, Pavla a KUČA, Jan. Atlas lidových krojů České republiky. Bohdaneč: Cyranův ostrov, 2021. ISBN 978-80-908276-0-8.
² Úryvek o ženském medláneckém kroji z knihy U nás v Brně od Boženy Svěrákové.
IG Medlánecká chasa